Výzkumné rioty a revoluce prostřednictvím mapování

Překlad, který se vám dostává do rukou, je druhou částí rozsáhlé studie „Transatlantic Translations: Trilogy of Insurgent Knowledges” publikované v internetovém magazínu In the Middle of a Whirilwind v rámci příprav na protesty proti sjezdům Demokratické a Republikánské strany v roce 2008.

Ve Spojených státech jsme se nezřídka setkali s problémem (na němž jsme měli sami určitý podíl) nedostatku reflexe akcí, kampaní a vůbec fungování hnutí samotného, která by pomáhala brát si z nich poučení a na základě nabytých zkušeností vytvořené metody práce sdílet s ostatními, formou historických záznamů, zachycovat genealogie bojů a tyto záznamy pečlivě archivovat. Nejde zde o obvyklou kritiku antiintelektualismu v amerických sociálních hnutích, ale spíše o to, jak stále znovu „nevynalézat kolo”. Jak se můžeme poučit z našich zkušeností, stavět na nich a posouvat tak naši věc dál? Často se stává, že i prosté udržování kontinuity kolektivních činností a zprostředkování jejich historie ostatním utone v každodenní aktivistické práci.

Zatímco v jiných zemích se v sociálních hnutích roztrhl pytel s experimenty zaměřenými na podporu systematické reflexe, vedení záznamů a jiných aktivit zaměřených na produkci vědění (od iniciativ zabývajících se militantním výzkumem až k autonomním univerzitám), sociální hnutí ve Spojených státech zůstávají v tomto snažení pozadu. Získávání a šíření znalostí není dle našich zkušeností věnována dostatečná pozornost: textů vzniklých v hnutí a textů o hnutí samotném je málo nebo je tvoří jen rychlé a odbyté reporty. Míst pro reflexi, jakými jsou konference a za tímto účelem vydávané publikace, je mnohem méně. Jednou z cest jak zdokonalit naše taktické postupy, může být znovunabytí naší kolektivní paměti, stejně jako uvědomění si, že činnost hnutí – od tvorby plakátů, přes sepisování projevů až po kreativní přímou akci – je zároveň vytvářením „povstaleckého vzdělání”, které stojí za to zaznamenat a promýšlet.

Schopnost brát naše vlastní „vědění” vážně, to že je sdílíme a vyměňujeme si je s ostatními otvírá cestu k účinným metodám politické praxe. Vycházíme-li z našich vlastních znalostí, jsme s to hovořit sami za sebe a uzavírat a utvářet spojenectví založená na vzájemnosti. Pokud nevěnujeme pozornost našim vlastním znalostem a historickým zkušenostem, začne naše politická praxe upadat do rigidních politických kategorií (což mívá ničivé důsledky). Tyto kategorie působí jako vývozní značky, s nimiž se musí nakládat jako s hotovými produkty. Pokud se místo takové šablonovité politiky soustředíme na vlastní poznání, můžeme utvářet organizační praxi postavenou na konkrétních situacích, která pojímá naše vlastní zkušenosti jako výchozí bod. Bádání a výzkum jsou pro takovouto nešablonovitou politiku vstupními dveřmi.

V této části vyzdvihneme odbojné ,know-how‘, které se rodí v procesu organizační práce a uvedeme některé historické příklady tohoto procesu. Potom probereme, jak může výzkum sloužit k určitějšímu zacílení těchto vědomostí. Nakonec popíšeme různé možnosti politického působení, jak vyplývají z konkrétních výzkumných experimentů. Většina matérie této části je postavena na našem probíhajícím zapojení do madridského militantního výzkumného projektu „Precarias a la Deriva”, jehož současná fáze pokračuje pod hlavičkou „Agencia Precaria”.

To my jsme odbornice

Jednoho nedělního odpoledne zaplnilo ve čtvrti Lapavies v centru Madridu kolem čtyřiceti žen útulnou přízemní místnost v ženském sociálním centru Eskatera karakola v ulici Velvyslanců. Přehled scény: červená podlaha, na stěnách plakáty z akcí, velké okno do ulice a konferenční stolek s horkými nápoji a zákusky. Začínal jeden z každoměsíčních workshopů k organizování pracovnic v domácnosti (posluhovačky, chůvy apod. – pozn. překl.) a k úvahám o možnostech „domácí revoluce”. Workshop organizovaly v průběhu roku 2008 Agencia de asuntos Precarios a SEDOAC (aktivní domácí služby). Během představovacího kolečka některé domácí pracovnice projevily zájem o konzultace s právníky a ptaly se, zda je la Agencia právní poradnou. Jedna z členek la Agencia vysvětlila:

No, v zásadě ne. Od poskytování takových právních informací jsou jiné instituce. La Agencia oproti tomu vytváří nástroje sebeobrany (herramientas de autodefensa) proti určitým příkořím a nebezpečným situacím na pracovišti i mimo ně … Situacím, které se nedají řešit pouze právní cestou … principem je stavět na naší vlastní zkušenosti coby nejlepších odbornic na situace, v nichž se nacházíme … kdo by měl o našich problémech vědět více než my samy?”

Další členka dodala:

Tohle je prostor, kde sdílíme své znalosti, abychom z nich poskládaly společnou znalost, která se řadě z nás bude hodit … to je účel dnešního setkání: popsat a podělit se o své poznatky. Co v určitých případech dělat, čemu se vyhnout atd. … věci, které nemůže žádný právník vědět…”

Podobně se vyjádřila domácí pracovnice z Karibiku při zmínce o jednom velkém institucionalizovaném setkání s účastí státních úřadů, velkých odborových svazů, národních svazů domácích pracovníků i některých firem:

Přesně tak! Zkušenost a znalost domácí práce máme my, ne oni … aby se podmínky v tomto odvětví zlepšily, musí organizační snahy vycházet od nás. Musíme pořádat neformální setkání v našem každodenním životě – v nich by mohlo mít hodně místa jak vyprávění příběhů, protože máme spousty dramatických příběhů, o které se podělit, tak i hudba a tanec. Potom můžeme věnovat nějaký čas a energii i těm dalším prostředím, která tvrdí, že nás reprezentují. Naše účast na nich by nás ale vzdalovala od posilování našich vztahů, argumentace a vytváření společného hlasu.”

Přeskočme nyní na druhou stranu Atlantiku a krátce se podívejme na obdobné zkušenosti ve Spojených státech.

Ve vědění je síla” a la USA

Vylíčená epizoda by mohla dobře souznít s určitými zdejšími snahami o komunitní organizování či lidové vzdělávání, což jsou v USA pevně zakořeněné tradice. I když jsme začali tento článek v kritickém tónu vůči přístupu severoamerických sociálních hnutí k teoretickým otázkám, budeme v něm průběžně ukazovat i pozitivní příklady. Dodnes nám poskytují inspiraci v Latinské Americe vzniklé tradice Freirovy pedagogiky osvobození a participačního akčního výzkumu. Obě jsou postaveny na předpokladu, že ve „vědění je síla”. Velké projekty jako Highlander Center, známé svou výjimečnou práci v oblasti lidové výuky k občanským právům, byly ovlivněny hnutími akčního výzkumu a hnutími kritické pedagogiky (zároveň jim ale také časově předcházely!) Tato hnutí putovala globálním Jihem jako součást antikoloniálních bojů a bojů za pozemkovou reformu v 60. a 70. letech 20. století. Mezi americkými příspěvky k otázce emancipační síly vzdělání a analýzy je důležité zmínit afro-americkou radikální pedagogiku a zvláště práci spisovatelky „bell hooks” zabývající se anti-autoritářským pojetím výuky.

Vedle zásadního vlivu kritické pedagogiky a akčního výzkumu byla dalším významným příspěvkem k budování odborné aktivistické výbavy práce amerického filosofa Johna Deweyho, jehož pragmatismus zpochybňoval neutralitu vědy a trval na praktickém využití výzkumu. Pro Deweyho nebylo účelem poznání hledání pravdy, ale užitečnosti. Bez ohledu na všechna jeho možná zneužití pro jiné účely, měl tento pragmatický pohled na vědu umocňující vliv na procesy komunitního organizování v 50. letech 20. století. Výzkum podporoval hnutí sociálních pracovníků ve vytváření efektivnějších strategií přímých akcí pro postižené komunity a strategie vytvářené těmito komunitami samotnými. Tento pragmatistický přístup k vědě inspiroval také málo známý experiment v akční antropologii. Další radikálně odlišný způsob, jak politizovat poznání, razilo zejména od 70. let feministické hnutí. Jak na teoretické, tak i na praktické rovině feministky rozvinuly silnou kritiku mainstreamového pojetí objektivity, coby abstraktní, neutrální a zbavené tělesnosti, za pomoci jiných druhů epistemologie postavených na zkušenosti zasazené do kontextu, což v praxi uskutečňovaly v rámci vědomí pozvedajících/uvědomovacích (counsciousness-raising) skupin ve feministickém hnutí.

Náš „rodokmen” (genealogii) experimentů s „povstaleckým vzděláváním” zakončíme čerstvějším případem: bezprecedentním příkladem hnutí ACT UP, které se zrodilo v New Yorku a následně se rozšířilo do Paříže i dalších míst. Toto hnutí vzniklo v 80. letech 20. století z pobouření, jež vzbuzovala stigmatizace lidí s AIDS. Šlo o jeden z prvních bojů, které se otevřeně zabývaly otázkou odborných vědomostí.

Jedinečnost ACT UP spočívala ve výzvě, kterou představovalo pro lékařské autority, v požadování demokratičtější a na méně farmaceuticky založené léčby. Hnutí se proto usilovně věnovalo obeznamování se s medicínských žargonem a podstatnými lékařskými argumenty, aby mohlo o léčbě diskutovat na stejné úrovni jako „odborníci” a úspěšně prosazovat uskutečnitelné požadavky, které nebyly do té doby brány v potaz. Imponující množství lékařského výzkumu, překladů a publikací napadalo způsob, jakým je běžně odborných vědeckých vědomostí užíváno a jakým způsobem jsou produkovány. Také ACT UP vychází z předpokladu, že „ve vědění je síla”, i když jeho chápání pojmu moc/síla (power) má blíže k pojetí rozvíjenému francouzským filosofem Michelem Foucaultem.

Zatímco brazilský pedagog Paolo Freire zdůrazňoval, jakou moc získáváme větší a lepší znalostí naší vlastní situace, Foucault rozpoznal v této moci sílu schopnou utvářet skutečnost. Tato síla zahrnuje i výklad světa vládnoucími jako nástroj dominantního vědeckého poznání. Podle Foucaulta je skutečnost z velké části udržována skrze určité režimy pravdy (pravdivostní diskursy). Tyto režimy pravdy se stávají reálnými prostřednictvím diskurzu – velmi často vědeckého či odborného – který vytváří „efekty pravdivosti” Efekty pravdivosti zase definují a dávají podobu tomu, co vidíme, zakoušíme a myslíme, určují, co je možné říci a dělat, stejně tak jako tomu, co leží mimo oblast uchopitelnosti (myslitelnosti/ pochopitelnosti). V konečném důsledku naše znalost světa stejně jako naše chápání ,pravdy‘ a ,skutečnosti‘, naše jednání zároveň umožňují i svazují. Aby mohlo přejít do protiútoku proti efektům pravdivosti vědeckého diskursu o AIDS, jenž vycházel z popisu tohoto onemocnění jako neléčitelné choroby, jejíž nositelé musí být ze společnosti vyloučeni, muselo hnutí pochopit tento vědecký diskurs, aby do něj mohlo zasahovat a narušit jej zevnitř. Ve světle toho, co z příkladu ACT UP NEW YORK vyplývá, se nyní zaměříme na otázku systematické produkce vědění: otázku výzkumu zasazeného do sociálních hnutí.

Výzkumné vzpoury

Mnoho grassroot organizací a autonomních kolektivů čerpá energii z pochopení, že vytvářejí vědění, skrze vědění moc a skrze moc svým způsobem i skutečnost/skutečnosti.

Jsou různé způsoby, jak s touto produkcí nakládat: někteří s nimi nakládají jednoduše tak, že je uplatňují v konkrétní organizační praxi. Jiní s nimi zacházejí systematičtěji a snaží se je zaznamenávat, formulovat otázky ke zkoumání, hypotézy a výzkumné projekty s cílem lépe pochopit okolnosti, v nichž se sami nacházejí. Tato část článku se zaměřuje na možnosti těch, kteří vědomě přenášejí určitou filosofii a praxi výzkumu do své politické a organizační praxe.

Produkce vědomostí pro potřeby sociálních hnutí má smysl již jen pro zhodnocení podniknutých kroků, pochopení nových souvislostí, nebo otevření nových polí boje. Zvláště vhodné se to zdá být pro fáze vývoje hnutí od událostí v Janově a po 11. září [2001] – jak tomu všemu porozumět a pohnout se kupředu, hledat nové cesty boje proti komplexnímu systému různých forem útlaku. V této době jsme čelili těžkostem v důsledku zjevného odstupu mezi větší částí ,výzkumu‘ a ,aktivismem‘. Naše cesty hnutími a kolektivy zavedly mnohé z nás k fušování do výzkumu a skrze inspirativní příklady nás vedly k zjištění, že je myslitelný do hloubky jdoucí výzkum, který by vycházel ze sociálních hnutí a odpovídal jejich potřebám, jehož metody by odrážely jejich politické cíle a jehož výsledky by napomáhaly orientaci boje v terénu. Pro takové kolektivy není výzkum oddělen od praxe – pokud je od sebe oddělíme, vede to jen ke vzniku „mrtvých knih”, které mohou vypadat zajímavě, ale jsou výsledkem projektu, jehož účelem je jen sepsání knihy bez jakýchkoliv dalších cílů. Podle jedné z členek Precarias a la Deriva, byla kniha , kterou vytvořily,

… živá a schopná vyvolat komunikační ozvěnu, ztotožnění se s jejími argumenty, a tudíž i procesy síťování [bojů], protože se zrodila z procesu sociálního boje, ale byla navíc vydána v přelomovém politickém okamžiku, kdy byl pojem prekarizace předmětem debat evropských sociálních hnutí. Cílem této publikace bylo působit na rovinu představivosti a zavát pyl potenciální vzpoury mezi lidi žijící v prekérních existenčních podmínkách. Snažila se inspirovat určité depolitizované části obyvatelstva, aby uvažovaly o své situaci jako o něčem, co lze změnit, a dát tak vzniknout novým subjektivitám otevřeným vůči diskursu prekarity.”

Druhá fáze jejich výzkumu se tolik nezaměřuje na vytváření komunikační ozvěny:

Spíše se snažíme zapojit do organizačních pokusů v praxi a vytvářet každodenní proces [výzkumu a politické akce] s lidmi, které oslovily analýzy a jazyk vzniklé během počáteční výzkumné fáze.”

Tento způsob organizování zdola, byl vytvořen v nejnovějším vývojovém období Precarias a la Deriva – coby Agencia Precaria – a obnáší jiné typy činností. Cílem nyní je prosazení společného jazyka a upevnění vztahů a spojenectví mezi různými prostředími pomocí workshopů, výprav [„do terénu“], podpory sociální práce s jednotlivci a organizování akcí. Všemi těmito aktivitami se jako červená nit táhne filosofie výzkumu.

Kde je v organizační práci přítomen výzkum?

Výzkum není něco, co by stálo mimo konkrétní boje – je jejich součástí:

– „cíle výzkumu je jednoduše zlepšit naše znalosti o nás samotných i o ostatních…”

– „Mnoho z nás přišlo z velmi uzavřených aktivistických prostředí. Prostě se stýkáte s podobnými lidmi, jako jste vy, žijete šablonami a optikou boje, kterou jste převzali od ostatních. Cokoliv počínaje oblečením a konče vašim slovníkem prozrazuje určitý snadno rozpoznatelný typ osoby: aktivista, squatter, atd. Problém je zde identita příslušníka ghetta, která neumožňuje, aby se vaše dráha setkala s drahou jiných lidí, než jsou vaši vlastní. Výzkum byl nástrojem, jak se otevřít a dozvědět se víc o těch druhých, o kterých se bavíme v diskursivní rovině aniž bychom se s nimi běžně potkávali. Nejedná se však o politický výzkum po vzoru italské [operaistické] školy, kde intelektuálové chodili do továren bavit se se skutečnými obětmi útlaku. Jde o výzkumný proces, který zapojuje zcela od sebe odlišné skupiny, se snahou o pochopení vlastní situace a společné rozvíjení jazyka schopného pojmenovávat problémy, aby jim tyto skupiny mohly čelit.”

– „Pojmout a provádět výzkum tímto způsobem nepředpokládá formalizovaný projekt s přesně definovaným výzkumným plánem. Až zpětně, v průběhu sepisování a skládání jednotlivých „kousků skládačky” dohromady, do sebe věci začínají zapadat. Nefunguje to podle profesionálního vzoru, kde je výzkumný záměr definován předem, jde spíše o otevřený proces, vždy vystavený možnosti improvizace a ovlivňovaný během cesty (setkáními/střety), tedy spíše o proces organičtější povahy.”

– „Čerpáme zejména z tradic akčního výzkumu a sebevýzkumu (self-inquiry), což zahrnuje i myšlenku souběžného uvažování a jednání, neboli o praktické užití zapatistického hesla ‚ptej se za pochodu‘ – výzkumu coby procesu hledání nástrojů, mapování a zaznamenávání našich vlastních kroků. Může zahrnovat výzkumy v terénu, workshopy, kolektivní psaní a společné pořádání akcí.”

Argentina 2001

S aktivistickou skupinou, která výzkum pojímala jako základní prvek svého boje, jsme se poprvé setkali v Buenos Aires. Během návštěvy rodiny v pokrizovém období a účasti na argentinském sociálním fóru v srpnu 2002 jsme se setkali se členem sdružení Colectivo Situaciones, které samo sebe definuje jako skupinu zabývající se militantním výzkumem. Po podnětném rozhovoru a seznámení se s rozšířením jejich brožur, zinů a dalších publikací, tato explicitní praxe militantního výzkumu vzbudila naši zvědavost.

Tento kolektiv z Buenos Aires je malou skupinou nezávislých výzkumníků splupracujících s různými sférami argentinských sociálních hnutí: od HIJOS – synů a dcer ,zmizelých‘ po ,Piqueteros‘ sdružení nezaměstnaných dělníků, která organizují komunitní mikropodniky a mimo to se proslavila svými blokádami silnic a transportních tras. Vztah k těmto skupinám, jak si jej Situaciones představují, je postaven na pevně daném předpokladu, že samotný výzkum je součástí boje: „Situaciones si kladou za cíl působit jako interní interpretace boje, jako fenomenologie (či spíše genealogie) a ne jako objektivní popis. Účelem je sestavit situační znalosti (kontextovou znalost) schopné doprovázet a posilovat vznik nových hodnot, vyšších než jsou ty kapitalistické.“ (MTD Solano y Situaciones 2001)

Jedním z metodických postupů kolektivu Situaciones je spolupořádání workshopů, kde se někteří členové výzkumného kolektivu společně s účastníky určitého sociálního hnutí zaměří na nějakou, pro obě strany důležitou, problematiku. Po vymezení otázky, se téma stává ,třetím objektem‘, jehož rozborem se účastníci během série workshopů zabývají. Tato metodologie se snaží navodit vztah subjekt-subjekt, kde obě strany vzájemně sdílí znalosti a naslouchají si, čehož výsledkem je řada analýz, hypotéz a návrhů. Ty jsou obvykle sepsány a po textové úpravě publikovány – téměř v režimu „just in time“ – v cenově dostupných vydavatelstvích, a poté rozšiřovány mezi aktivistické skupiny v terénu i mimo ně. Posledním projektem, do něhož se Situaciones pustili, je výzkum současných změn v oblasti práce, na němž spolupracují s pracovníky call-center. V jeho rámci představují pojetí „militantního výzkumu“ takto:

Zpracování toho, co prožíváte. Práce s druhými, práce s texty […] Překonávání stupidního rozlišování výzkumníků od zkoumaných […] Chápání každé zkušenosti jako živé bytosti v dialogu s ostatními v přítomném čase nebo v pohledu do minulosti či budoucnosti.“

Ptají se:

Co se stane s poznáním, když odvrhne pohodlí „kritického odstupu“ ve vztahu k „objektu“, odmítne jakákoliv „vyvážená hodnocení“ a přijme úhel pohledu vycházející z bojů? Jak je ovlivněna schopnost zkoumat, když se stává součástí životní zkušenosti, když se stává možností tvořit? Co se stane, když už se nevede diskuse o tom, „kdo je kdo“: kdo je uvnitř a kdo vně; kdo „myslí“ a kdo „jedná“; kdo má právo mluvit a kdo by měl raději za sebe nechat hovořit jiné? Když se přestane řešit otázka, kdo je kdo, otevírá se nová možnost: možnost tvořit společně.“ (Situaciones 2006:18)

Situaciones a řada pracovníků call-center zdůrazňují, že sociální boje samy přinášejí otázky a hypotézy pro výzkum, jichž je důležité si všímat – promýšlet svou zkušenost, bez toho, abychom upadli do pohodlných myšlenkových schémat převzatých z minulosti, nýbrž abychom společně vytvářeli aktualizované analýzy.

Po představení metodologických diskusí Situaciones, nyní uvedeme příklady, jak systematickým způsobem přistupovat k aktivistickému či militantnímu výzkumu.

O observatořích a laboratořích
Observatorio Metropolitano: Rozuměj svému území

Více než dvacet aktivistů se podílelo na úsilí, jehož výsledkem byl vznik 700 stránkové knihy, která byla jedním z prvních vážných pokusů o uchopení proměn současného Madridu. Za tímto výjimečným podnikem stojí precizní výzkum, osobitý autorský rukopis a způsob, jakým byla kniha tvořena a šířena. Už při pohledu na autorství knihy, podepsané jménem „Observatorio Metropolitano”, bije kolektivní ráz díla do očí. Všichni tito ,odborníci‘ se aktivně podílí na různých aktivistických projektech a sociálních hnutích. Iniciativa původně vznikla jako odpověď občanské společnosti na kandidaturu Madridu na pořádání Olympijských her. Bylo nutné vytvořit kvalitní studie, na základě kterých by bylo možné kritizovat důsledky plánovaných urbanistických proměn města. Následně projekt přesáhl původní zaměření a začal se zabývat širší otázkou, jak město proměňují globální procesy. Ke spolupráci na projektu byl přizván širší okruh lidí, čímž se možnost spolupráce otevřela většímu počtu aktivistů, jež jsou v místě kde žijí zapojeni do početných bojů a věnují se analytické reflexi [současné] fáze vývoje. Po řadě sebevzdělávacích seminářů a utvoření pracovních skupin se začal výzkumný projekt zhmotňovat a byl završen řadou prezentací a interních setkání, kde byly představeny návrhy konečných verzí každé kapitoly knihy, s cílem získat zpětnou vazbu od veřejnosti i od kolegů.

Kniha nyní koluje po komunitních centrech a slouží jako nástroj pro pochopení do té doby nezmapovaných problémů města Madrid. Její vydání bylo nezbytné pro nové zacílení mobilizací ve městě a vyvinutí společných vizí sdílených účastníky těchto mobilizací. Do jejího vydání žádný vhodný jazyk, který by uspokojivým způsobem umožňoval o současném Madridu diskutovat, neexistoval – ,levice‘ nevěděla, která bije.

Rádi bychom připojili několik krátkých úvah o politické praxi, která z výzkumu, jak jsme ho právě popsali, vychází. Cílem tohoto výzkumu bylo lépe pochopit důležité politicko-ekonomické procesy ve městě. K tomu bylo třeba makroanalýzy postavené na spolehlivých historických a statistických údajích. Kniha rovněž obsahuje etnograficky zaměřené kapitoly o každodenním životě a každodenních formách odporu. Tyto analýzy jsou vynikajícím politickým nástrojem: dané údaje tak mohou působit objektivněji a přístupněji, neboť zjištěné výsledky lze snáze sdílet a šířit. To umožňuje zpochybňovat pozice institucionálních aktérů a ovlivňovat veřejné mínění například prostřednictvím soudních pří, mainstreamových médií a masových kampaní. Tento druh výzkumu bývá pojat empiricky, se sociologickým přístupem k věci a hojně se opírá o statistická data.

Je mnoho úspěšných příkladů tahového sociálními hnutími uskutečňovaného výzkumu. Patří mezi ně různé druhy projektů občanských hlídek (watchdog) (Observatori del Dente en la Globalització, Corporate Europe Observatory, CorpWatch). Spojené státy jsou známé množstvím organizací, které provádějí vysoce kvalitní výzkum korporátních aktivit. (Od nevládních organizací vyhledávajících a šířících klíčové informace o MMF a Světové bance, přes organizace zabývající se geneticky modifikovanými organismy, až po skupiny zaměřené na volný obchod.) Jednu z našich prvních zkušeností s projektem kombinujícím výzkum s aktivismem jsme učinili v Chicagu s iniciativou vzešlou z Mexico Solidarity Network, která zkoumala dopad Severoamerické dohody o volném obchodu NAFTA a budoucí dopady navrhovaného projektu „Plan Puebla Panama”. S dalším vynikajícím příkladem výzkumu korporátních aktivit zdola jsme se setkali u Coalition of Immkalee Workers (CIW).

Coalition of Immokalee Workers: korporace na mušce výzkumu zdola

Haitští, guatemalští, jihomexičtí a američtí zemědělští dělníci se rozhodli prozkoumat složitý systém potravinářského průmyslu v USA s cílem zjistit, kdo jsou jejich političtí nepřátelé, vzhledem k tomu, že smluvní dodavatelé a odběratelé, se kterými se denně setkávali na polích, nebyli těmi, kteří měli v řetězci korporátního rozhodování skutečnou moc. Vypracovali proto analýzu agropotravinářského byznysu a rozjeli kampaň, která neměla v dějinách boje proti nadnárodním korporacím obdoby.

Tato nezávislá nízkorozpočtová organizace zemědělských dělníků spustila v roce 2001 celonárodní bojkot společnosti Taco Bell. Taco Bell je součástí největší korporace působící v oblasti rychlého občerstvení na světě YUM Food Inc. Tento celonárodní bojkot je součástí dlouhé historie bojů za lepší podmínky lidí pracujících v zemědělství. Za rozhodnutím zvolit za terč kampaně Taco Bell stál proces, který můžeme nazvat ,situovaným akčním výzkumem‘ (akčním výzkumem zasazeným do kontextu). Ten dokázal obsáhnout následující činnosti:

1) Konjunkturální analýza (analýza vývoje boje v čase – pozn překl.) v rámci lekcí lidového vzdělávání, jejímž cílem je hodnotit podmínky a průběh boje; jinými slovy řetěz skládající se z akce-reflexe-akce.

2) Vzájemná výměna militantních zkušeností mezi různými aktivistickými prostředími – jako jsou Studenti proti robotárnám (United Students Against Sweatshops), angažované církve, členové MTS (hnutí bezzemků pozn. překl.), aktivističtí umělci, místní katolické komunity, bývalí guerilloví bojovníci ze střední Ameriky, atd., za účelem sběru informací od decentralizovaných, zároveň však propojených lokálních organizací;

3) Vyhledávání informací na internetu a v ekonomickém tisku o struktuře potravinářského průmyslu a o fungování potravinářských řetězců na Floridě.

Díky tomuto postupu CIW zjistili, že Taco Bell je jedním z hlavních odběratelů jejich produkce. Schopnost Taco Bell udržovat velmi nízkou cenu rajčat, zatlačovala mzdy zemědělců pod práh chudoby. Prostřednictvím systému subdodavatelů byla společnost v místě produkce neviditelná a unikala tak jakékoliv odpovědnosti za zajišťování přijatelných pracovních podmínek nebo standardů ochrany životního prostředí. To, že CIW zjistili, jak společnost na různých úrovních funguje, jim umožnilo vypracovat na decentralizaci postavenou organizační strategii, v jejímž rámci se mohli spotřebitelé, dělníci a solidární skupiny podílet na kampani proti této korporaci.

Výzva k celonárodnímu bojkotu Taco Bell podnítila vznik řady lokálních skupin. Jednou z nich byl Chicagský výbor pro bojkot Taco Bell (Chicago Taco Bell Boycott Commitee), založený aktivisty z místní mexické čtvrti Pilsen, dalšími pak byli např. Sjednocení studenti proti robotárnám (United Students against Sweatshops), Solidární síť Mexiko (Mexico Solidarity Network) a Chicagská síť přímé akce (Chicago Direct Action Network). Jakožto členové prvně jmenovaného výboru jsme publikovali zjištění z korporátního výzkumu, který koalice prováděla a zprostředkovali je veřejnosti prostřednictvím lidového vzdělávacího workshopu nazvaného Rychlé občerstvení, zemědělské práce a vy (Fast fod, Farmwork and You), streatartu, každotýdenních piketů před menzou Taco Bell na Chicagské univerzitě, které vedly až k jejímu uzavření. Solidární strategie výzkumu, útoků na logo společnosti a bojkotů dovedli CWI k bezprecedentnímu vítězství nad Taco Bell, McDonalds a Burger King, kterému se dostalo pozornosti i ze strany významných mezinárodních médií.

Precarias a la Deriva: zkoumání styčných bodů

Navzdory významným úspěchům jsou s tímto druhem „makrovýzkumu” spojena i rizika. Tím hlavním je nebezpečí, že poznání, k němuž dojdeme, bude mít ochromující účinky. Takovéto komplexní předestření makroprocesů – typu celkového fungování velkoměsta nebo velké korporace – vyvolává dojem vepsané nevyhnutelnosti. Na jednu stranu síla informací poskytuje nepostradatelné strategické nástroje pro tvorbu solidních politických kampaní podepřených empirickými argumenty, na druhou stranu makroanalytické východisko může nejen vést k přehlédnutí některých mikrorealit, do kterých se člení celková skutečnost městského nebo produkčního řetězce, ale i navozovat pocit bezmocnosti.

V tomto ohledu mohou pomoci jiné výzkumné strategie. Pokud neztratíme ze zřetele mikroanalytickou rovinu – a každodenní život, budeme hovořit v první osobě a zachycovat všední hovory – může být výzkumný materiál klíčem přímo ke zkušenostem lidí, který umožní vzájemné poznání/uznání a objevování do té doby nemyslitelných kombinací a možností. Když Situacionisté popisovali město pomocí svých nekonvenčních toulek (dérive), byl tím narušen monotónní rytmus koloběhu „metro-kancl-hajany” (1). Výsledky naznačovaly možné cesty k jiným způsobům obývání města, což vedlo k vytváření nového vnímání pospolitosti. Metodologické postupy, které přiznávají limity na straně pozorovatele a berou do úvahy neúplnost dat, otevírají prostor konstitutivní (realitu přetvářející) představivosti zaměřené na procesy resubjektivizace (získání nového vztahu k realitě i druhým lidem – pozn. překl.) a vytváření solidárních vazeb.

Příkladem takovéhoto výzkumu je práce kolektivu Laboratorio de Trabajadoras (z něhož později vznikly Precarias a la Deriva). I když veřejnost zasáhl jen minimálně, jeho emancipační vliv a ozvěna, které se mu dostalo mezi mladými lidmi, byly velmi vysoké. Tato skupina byla velice úspěšná ve vyvolávání ohlasů a vytváření neobvyklých spojenectví, protože se účinně zaměřovala na obecnou otázku prekarity v jejich rozličných specifických podobách.

Jednou z hlavních výzev, která před nimi stála, bylo nalezení kolektivních způsobů boje v projektu tvořeném ženami zaměstnanými v naprosto rozdílných druzích zaměstnání, a lišících se společenským statusem, které spojovala zkušenost prekarity. Aby mohly odhalit společné jmenovatele svých situací, potřebovaly metodologické postupy výzkumu, které by odpovídaly podmínkám, v nichž se nacházely, a zároveň byly relevantní pro vstup do konfliktů. Při hledání postupů vhodných pro jejich neustálou nejistou životní každodennost, nalezly inspiraci v situacionistické technice „driftování” (doslova „nechat se unášet proudem”): situacionističtí badatelé se toulají městem a nechávají na nahodilých setkáních po cestě, interakcích s druhými a drobných událostech, aby určovaly, kudy jejich toulky povedou. Výsledkem je psychogeografie postavená na náhodných událostech. Tuto podobu „driftování” nicméně Precarias považovaly za vhodnou jen pro „buržoazní muže bez závazků”, ale nevyhovující životním situacím prekarizovaných žen. Namísto exotických tras spočívá jejich vlastní pojetí „driftování” v situovaném (do kontextu zasazeném) a řízeném putování po všedních životních situacích. (Precarias a la Deriva 2004:26)

Situacionisté v městském prostoru vytváří nečekané situace, z nichž vyvstávají skutečnosti hodné zkoumání. Metoda užívaná Precarias spíše sleduje model cílevědomého „driftování”,

kdy jsou prostory, dříve vnímané bez vzájemné spojitosti, propojeny. Každodenní pohyb prostorem se díky tomu může stát vodítkem dalšího postupu, neboť díky němu vystupují na světlo skutečnosti, které stojí obvykle mimo zorné pole běžného diskursu. Tento typ driftů představuje techniku, beroucí na zřetel časoprostorové souvislosti, které ženy v nových pracovních podmínkách zakoušely. Přínosem tohoto projektu je metodologie, jíž lze chápat jako feministickou verzi „driftování”, něco jako derive a la femme.‘ Plodem této metodologie je pak politicko-ekonomická analýza. Přecházením od jednotlivých zdrojů [inspirace] k vlastní živé zkušenosti a zpět, jim umožnilo rozvinout situovaný výzkum materiálních podmínek, jež jim byly společné., stejně jako zásadních rozdílností v jejich životních okolnostech. Feministické „drifty” fungují jako trasy propojující roztříštěný prostor v jeden celek. Tyto experimentální pochůzky dokázaly přetavit vnímání politična do představy kolektivního ovlivňování každodenního života. Svým kolektivním putováním společně vytvářejí mapy (kartografie) a „polní výzkum” je zde dočasnou/provizorní výpravou sledující časovo-prostorové souvislosti jednotlivých zkušeností. Projekt Precarias se zabývá hledáním styčných bodů, ale zároveň poskytuje prostor zvláštnímu. Zamýšlí se nad způsoby, jak vytvořit „lo común singular” (společnou singularitu/jedinečnost/zvláštnost) (Precarias a la Deriva 2004:42)

(1) V originálu ve francouzštině „metró-bureau (příp. boulot)-dodo”. „Dodo” je dětské slovo s významem „spinkat, hajany”.

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someone