Efektivita solidárních sítí při řešení nevyplacených mezd

Přinášíme text, který je rozšířenou verzí článku, který se objevil v druhém vydání Chuďase.

Koncept solidárních sítí je sestaven tak, aby konfrontoval zaměstnavatele v situaci, kdy nevyplatili někomu ze svých zaměstanců slíbenou odměnu. K této situaci dochází v našem prostředí až neuvěřitelně často a je mnoho důvodů proč jim to prochází. Jde zejména o nerovnou pozici ve které se nacházejí lidé, kterým nebyla vyplacena odměna. Většina lidí nemá čas, prostředky a ani nervy na to, aby se hádala s nadřízeným o peníze, které si odpracovali a s velkým překvapením je následně nedostali. Toho využívají zaměstanavatelé, kteří často záměrně nevyplatí mzdu a tím si snižují náklady na svou činnost. Pracující jsou ve slabší pozici při konfrontaci se zaměstnavatelem, který vychází z pozice nadřízeného a tak už výchozí pozice pro vyjednávání je nerovná. Soudní a správní spory jsou časově náročné, jsou k nim často zapotřebí nemalé finanční prostředky a jejich výsledky jsou přinejmenším nejisté. Také právníci vám rovnou řeknou, že pokud jde o částku pod padesát tisíc, tak to ani nemá cenu řešit. Nemluvě o velké skupině těch, kteří jsou nuceni pracovat “na černo” a podle zákona tudíž nemají žádná práva. I proto se většina lidí rozhodne “jít dál” a věc raději neřešit. Tím však vzniká obrovský prostor pro tyto „kreativní“ zaměstnavatele, kteří se rozhodnou využít bezbrannosti pracujících a opováží se nevyplatit mzdu za odpracovaný čas. Tím staví mnoho lidí do pozice, ve které se musí sami poprat s existenčními problémy a raději se rozhodnou opustit od vymáhání zasloužené odměny.

Teorie solidárních sítí

Solidární sítě fungují na principech solidarity a přímé akce. Solidaritou se v tomto případě rozumí podpora větší skupinou lidí, která nemá osobní interes ve vzniklém sporu, ale rozhodne se poškozeného podpořit, protože jim to zkrátka přijde správné. Přímou akcí je myšleno to, že se zodpovědnost za řešení konfliktu nepřenáší na třetí strany, tedy v těchto případech většinou policii, inspektorát práce nebo soudy. Řešení situace se snaží docílit pomocí osobní konfrontace zaměstnavatele s danou situací, což je často věc, kterou nečekají a nedokáží na ni reagovat. V našem společenském prostředí jsme často příliš ohleduplní, vyhýbáme se konfliktům a konfrontacím, takže je samozřejmé, že nejsme zvyklý na tyto situace příslušně reagovat. To se však může změnit za podpory skupiny lidí, která za vámi stojí a prokazuje vám psychickou i fyzickou podporu. Samozřejmě se jedná o nenásilné akce, ale už samotná přítomnost podporovatelů dodá mnohým odvahu k otevřenějšímu způsobu komunikace, čímž vznikne prostor pro vyrovnanější pozici ve vyjednávání o zaslouženou odměnu.

Praxe solidárních sítí

Z praxe víme, že často dojde k domluvě se zaměstnavatelem už po první návštěvě poškozeného s podporou solidární sítě v zádech. V případě, že se stále rozhodne zdráhat s vyplacením mzdy, přechází se k otevřenému sporu, aby o něm mohla vědět širší veřejnost. I v těchto případech stačí jeden článek na internetu a většina vychytralých zaměstnavatelů spituje svědomí. Z našeho prostředí existují tři případy, kdy se tak stalo. Prvním je případ tří externích zaměstnanců úklidu ve skladu supermarketu Globus, kdy stačila jedna návštěva a o pár dní později přišla na účet poškozených nevyplacená mzda v celkové výši 64 000,-. Dalším je příklad Tomáše, který pracoval pro IT firmu Integra Czech s.r.o., se kterou měl nevyřešený spor ohledně své mzdy. Zde stačila jedna návštěva, jeden článek na internetu a pár mailů, aby došlo k urovnání jejich sporu. Posledním z dodatečně odměněných zaměstnanců je Denisa, která pracovala jako chůva pro agenturu Avedonna Agency s.r.o., kde stačila úvodní návštěva doprovázená internetovou kampaní a zástupci agentury přispěchali s nabídkou schůzky, aby mohli spor urovnat a vyplatit dlužnou mzdu. V mnoha zemích, kde fungují solidární sítě mají podobné zkušenosti. Na slovensku funguje solidární svaz pracujících Priama Akcia, která koncem roku spustila kampaň proti pizzerii Lozano Pub, která nevyplatila zaměstnanci 201€ (cca. 5 000,- Kč) za dovolenou, na které měl nárok. Pouhé tři dni po spuštění kampaně skupina ohlásila, že došlo k vyplacení dlužné částky a kampaň zastavila. V americkém Seattlu, kde funguje solidární síť SeaSol, která mimochodem přišla s konceptem solidárních sítí, se podařilo získat nevyplacenou mzdu 24 hodin od první návštěvy. V tomto případě se jednalo o částku 1600$ (cca. 35 000,- Kč). Firma sice zavolala na protestující policii a všemožnými výhružkami se je snažili zastrašit, ale přivolaná policie shledala, že nedošlo k ničemu protiprávnímu a protestující mají právo vyjádřit svůj názor na nevyplacenou mzdu. Posledním příkladem budiž anglický Bristol, kde funguje Bristol Solidarity Federation. Zde se jednalo o částku £1,200 (cca. 36 000,- Kč), která byla vyplacena po první demonstraci před provozovnou dlužníka. Existuje tedy mnoho příkladů, kdy solidární sítě dosáhnou svých požadavků velmi rychle a dojde k vyplacení dlužné částky. Jediné co potřebujeme je organizovat se společně, aby vychytralý zaměstnavatelé neměli šanci okrádat své zaměstnance a v případě, že se tak stane, abychom se nahlas ozvali a nenechali věci být tak jak jsou. Újma na jednom z nás je újmou na nás všech. Proto jsme solidární a proto nenecháme věci tak jak jsou

Solidarita je cesta!

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someone